Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem přestala chodit. Bylo to dva týdny před porodem druhého dítěte a lékaři mi tvrdili, že se nic vážného neděje. Jenže já věděla, že něco není v pořádku. Ten moment změnil můj život – a také cestu, kterou jsem se vydala.

V roce 2019 mi vyhřezla ploténka tak vážně, že jsem přestala chodit – a to dva týdny před porodem druhého dítěte. Lékaři mi tehdy tvrdili, že mám jen „špatný střed těla“ a že mi vlastně nic není, protože bolest nestřílela do nohou.

Začala jsem cvičit, víc poslouchat své tělo a po měsících pravidelného pohybu se bolesti zmírnily. Nebylo to ideální – střídaly se dny bez bolesti s těmi, kdy mě záda znovu trápila. Během rodičovské jsem proto vystudovala rekvalifikaci zdravotní tělesné výchovy na IQ pohybové akademii a začala vést vlastní kurzy. Díky cvičení jsem se dokázala postavit zpět na nohy a zvládat běžný život.

Když lékaři nevěřili

V roce 2022 mi lékaři po CT vyšetření potvrdili velký výhřez ploténky. Byli překvapeni – všechny testy ukazovaly, že problém nemám. Jenže já už věděla, proč mě záda občas bolí, a hlavně jak s tělem dál pracovat. Operace tehdy nebyla nutná, ale bylo jasné, že musím své tělo hlídat.

Operace po šesti letech

V roce 2025 přišly nové příznaky. Neuroložka mě poslala okamžitě na magnetickou rezonanci a výsledkem byl návrh na rychlou operaci. Jenže moje tělo fungovalo – chodila jsem, cvičila, bez velkých bolestí. Po konzultaci s několika odborníky jsme se proto domluvili na plánované endoskopické operaci, která je k tělu šetrnější.

Po zákroku jsem se šetřila, cvičila podle principů, které znám z vlastního vzdělání i praxe, a postupně se vracela k běžnému životu. Už po měsíci jsem znovu cvičila s klienty i pracovala v kanceláři. Vážím si toho, že po šesti letech byl můj problém konečně vyřešen.

Co mi cvičení dalo

Dnes už vím: malé výhřezy lze často zvládnout cvičením, ale velké a tuhé se „zacvičit“ nedají – a operace je pak nevyhnutelná. V mém případě mi cvičení pomohlo vydržet téměř šest let, udržet se na nohou, zvládat rodinu i práci a pak se po operaci rychleji vrátit zpět k normálnímu životu.

Ano, občas záda bolí. Ale je čím dál více dní, kdy jsem úplně v pohodě. Nemám strach, že mě jednoho dne skolí náhlé zhoršení. A právě díky této zkušenosti můžu dnes vést ostatní – protože vím, že správný pohyb má sílu měnit život.