Jsem maminka dvou dětí, která si může s nimi hrát, užívat si s nimi výletů, radosti, her a různých sportů. Ale v roce 2019 tomu tak nebylo. Před druhým porodem, kdy byly dceři dva roky, jsem úplně přestala chodit kvůli blokaci a bolesti v zádech. Měla jsem štěstí v neštěstí, když jsem se dostala do kurzu Terezky ze Zdravého pohybu Brno, do týmu lidí, který pomáhá lidem, baví je jejich práce, a do kterého již taky patřím. Cvičení pod jejich vedením mě doslova postavilo zpátky na nohy. Poctivě jsem cvičila velmi precizně na skupinových i individuálních lekcích, takže vím, co to znamená být klientem a učit se cviky od základů.

Chtěla jsem o zdravém pohybu vědět více a více, a tak jsem se zapsala do rekvalifikačního kurzu v IQ akademii, což byla pro mě záruka kvality. Záruka toho, že zde umí vyškolit skvělé trenéry, kteří umí pomáhat lidem jako jsem byla já. A já chtěla být jednou z nich a pomáhat dál, protože vím, že to funguje.

Stále se vzdělávám a vždy, když to jde, tak si najdu čas jít si ke kolegům zacvičit. S velkou radostí a nadšením předávám své zkušenosti a vědomosti dál ve vlastních lekcích, kde učím své klienty cvičení, která jsou v souladu s naší anatomií. Chci, aby se každý naučil používat své tělo zdravě i v běžném životě. Protože pár minut správného cvičení denně dělá zázraky.

A jak to všechno začalo?

Od malička jsem byla dítě s hodně koníčky a s mnoha zálibami. Hrávala jsem tenis, na klavír, varhany, kytaru, jezdívala na kole a milovala jsem výlety do přírody s malým či velkým batohem na více dní. U hry na klavír mi však rodiče vždy říkali, jak jsem shrbená, ať se narovnám. Vždy jsem to na chvíli zkusila, ale vůbec to nešlo, bolela mě z toho záda, a já si řekla, že tělo funguje i tak, a být narovnaná je moc pracné.

Jak jsem byla starší, pohyb šel stranou, protože jsem začala studovat na vysoké škole, a to znamená spoustu učení a práce za počítačem. Vystudovala jsem Fakultu stavební na VUT, obor Geodézie a kartografie a hned po získání diplomu jsem mohla dělat práci, která mě opravdu bavila. Práce geodeta sice zahrnuje nošení stavivů a strojů a pohyb v terénu, ale také z velké části zpracovávání v kanceláři. Za počítačem. A tak jsem do práce jezdila na kole, abych měla pohyb, a chodila do fitka. Tou dobou jsem poznala svého manžela, který mě neustále upozorňoval, že se hrbím ... Znovu. Ale tělo přece funguje, no ne?

V pořádku ale rozhodně nebylo. V horách s velkým batohem mě bolela kolena, na velkých trampolínách jsem si nezaskákala. Když jsem otěhotněla, začala jsem chodit na cvičení pro těhotné. Skákaly jsme na velkých balonech. Auvajs. Když jsem se trenérce zmínila, že mě bolí záda, dozvěděla jsem se, že je to přece během těhotenství normální. Potvrdili mi to i na fyzioterapii a gynekologii. Skončila jsem na rizikovém těhotenství. Dcera se naštěstí narodila v termínu a zdravá.

Během druhého těhotenství o dva roky později, jsem narazila na lekce Jany ze Zdravého pohybu. Záda nemusí bolet! Zjistila jsem nejenom, že existuje pánevní dno, ale že mohu být napřímená i v těhotenství a spoustu dalších zajímavých informací a pro mě novinek ohledně celkového fungování lidského těla. Hledala jsem k aktivaci svaly, o kterých jsem předtím v životě neslyšela.

Moje celoživotní shrbenost si však vybrala svoji daň. Bez aktivního středu těla bylo druhé těhotenství pro tělo tak velkou zátěží, že se mi 14 dní před termínem porodu zablokovala záda tak moc, že jsem zcela přestala chodit. Nedokázala jsem se postarat ani o sebe, a už vůbec ne o dvouletou dceru. Žádný fyzioterapeut si na ženu v pokročilém stádiu těhotenství netroufal a v nemocnici mi doporučili klid na lůžku s tím, že bolest třeba, snad, možná přejde.

Naštěstí jsem narazila na fyzioterapeutku, která se věnuje Mojžíšové metodě a pomohla mi záda aspoň trošku odblokovat. Začala jsem se hýbat, byť trošičku a prakticky jsem se učila znova chodit. Bolest byla veliká. Na konci prosince jsem však porodila zdravého syna. Přirozeně, s porodní váhou 4,5 kg, a já jsem se těšila, jak bude bez těhotenského břicha lépe. Nebylo. Ale mohla jsem začít cvičit bez omezení, i když byla záda v jednom ohni.

Byť bylo složité vyřešit hlídání čerstvě narozeného miminka a dvouleťačky k tomu, za pomoci babičky se i tento problém nakonec vyřešil a já jsem krátce po porodu mohla začít navštěvovat kurzy Terezky ze Zdravého pohybu Brno vypsané pro začátečníky.

Tělo jsem měla tak moc zhuntované, že jsem první dva měsíce cvičila pouze na zemi vleže a aktivovala jsem střed těla, pánevní dno a bránici. Cvičila jsem poctivě každý den večer, když děti usnuly, a za odměnu začala bolest postupně odeznívat. Vždy jsem se po cvičení cítila lépe a lépe a po třech měsících přišel den zcela bez bolesti. Cvičení fungovalo. Byla to pecka. Chodila jsem dál na skupinové i individuální lekce a tělo se začalo uzdravovat.

Když jsem chodila kdysi dávno do fitka, nikdo nikdy neřešil správné nastavení těla a zdravé cvičení. Prostě si zamakáme a budeme fit. Ono to tak ale není. Zamakat si a zpotit se klidně můžeme, ale musíme být ve správném postavení těla při aktivním středu.

Já jsem taky ta holka, co se vždy potřebovala pořádně zpotit u sportu, aby měla pocit, že něco dokázala. Ale nyní to tak není. Díky skvělému vedení trenérů jsem dokázala zpevnit střed těla, odstranit bolest zad a zase se radovat z každého dne s dětmi, rodinou a kamarády. Jsem napřímená. Už to pro mě není dřina, udržet „rovná záda“ a nehrbit se. Stalo se to běžnou součástí mého života. Chce to jen začít cvičit od samého počátku, od středu těla. Tělo má neuvěřitelnou schopnost regenerace a je nastavené tak, aby vše v těle správně fungovalo právě při napřímení se.

Vždy jsem chtěla pomáhat lidem. A nyní se mi toto moje přání plní. Po dvou letech svého vlastního cvičení jsem věděla, že mojí další cestou je rekvalifikační kurz v IQ akademii, abych mohla vést své vlastní lekce a předávat vám zkušenosti se zdravým cvičením. Připojte se k mým lekcím, naslouchejte mi a i vy se zamilujete do správného držení těla, do aktivního středu a hlavně do života bez bolesti. Do aktivního života bez bolesti.